pod meče trávy podvečer spad
od jícnů roklí táhne se chlad
zelenej pavouk pomalu dostává hlad
štěstí je muška a muška jde spát
u tvýho lůžka kdo bude stát
zelenej pavouk pomalu dostává hlad
šumění lesního moře
vede tě na bludnej kořen
byl právě pro tebe stvořen
těžký je smlouvat s osudem
usínáš klidně jak vítěz
na lůžku z pavoučí sítě
odhodíš bdělost jak přítěž
a cizí síla hbitě
tvou hradbu dobude
sluneční balón do vody spad
naději schoval za hromadu klád
zelenej pavouk pomalu dostává hlad
zelenej klíč od zelenejch vrat
touha po svobodě nechce se vzdát
zelenej pavouk pomalu dostává hlad
šumění lesního moře
vede tě na bludnej kořen
byl právě pro tebe stvořen
těžký je smlouvat s osudem
usínáš klidně jak vítěz
na lůžku z pavoučí sítě
odhodíš bdělost jak přítěž
a cizí síla hbitě
tvou hradbu dobude
prach zlatejch časů odnes houf strak
život má krásu tak jako tak
zelenej pavouk na tebe upírá zrak
dokud radost hřeje tvář
a je co dát na oltář
dokud ptáci koukaj do oken
vzdávám díky za každej den
každej den pod sluncem
dokud lákavej je hřích
a je jiskra ve vočích
dokud táhne nás na provázku sen
vzdávám díky za každej den
každej den pod sluncem
svět je tajemnej velkej dům
a já do vínku dostal nerozum
a tak můžu od rána až do setmění
objevovat objevený
svět je tajemnej spletitej hvozd
a já do vínku dostal zaslepenost
a tak můžu od rána až do setmění
vidět lásku tam kde není
dokud touha je jak hlad
a je na koho se smát
dokud fantazie kouzlí z prázdnejch stěn
vzdávám díky za každej den
každej den pod sluncem
svět je tajemnej velkej dům
a já do vínku dostal nerozum
a tak můžu od rána až do setmění
objevovat objevený
svět je tajemnej spletitej hvozd
a já do vínku dostal zaslepenost
a tak můžu od rána až do setmění
vidět lásku tam kde není
vidět něco co vůbec není
bylo by holka s tebou skvělý
pod stromem jak pod deštníkem stát
za ruce se držet ale to není celý
musím ti to dopovídat
nemáš čas ale času je fůra
a když bude chybět
obstarám
dáme si sraz jak to dělají lampa a můra
a hurá k nám
já nemám sice sbírku mobilů
zato mám krásnou kytaru z Nashvillu
tequillu
a úsměv nejmladšího z Jekyllů
bylo by krásný jako dva psanci
do podzemí vlízt a ztratit směr
shodíš pancíř a dáš mi šanci
abych byl tvůj em er
já nemám sice sbírku motýlů
zato mám krásnou kytaru z Nashvillu
tequilu
a speciálně pro tebe úsměv pohlazení a objetí nejmladšího z Jekyllů
alright
budu třeba Hyde
hlavně
bylo by skvělý zaplnit tebou
v pokoji volnej metr čtvereční
meměj péči já se do hlavy nebouch
jednou
až v hlavě piliny sednou
všechno se to uskuteční
ou jé
vysoko nahoře tancujou stroje
vysoko nahoře maj dneska den
o židli vepředu jsou těžký boje
války s větrem
s podzimem
korytem potoka pod starým houštím
jdu a slyším jen mouchy bzučení
suchý listy po vodě pouštím
a spolu plujem na místo určený
smířenej se světem
na kordy s dobou
smířenej se světem
do křoví zapadlej klobouk
sevřenej údolím
kolíbkou českou
sevřenej údolím
jdeš si svou cestou
hluboko pod zemí tancujou myši
myslej na svý a hlodaj břeh
jednou je najdeš až se vítr ztiší
na schodech do sklepa a potom na zádech
smířenej se světem
na kordy s dobou
smířenej se světem
do křoví zapadlej klobouk
sevřenej údolím
kolíbkou českou
sevřenej údolím
jdeš si svou cestou
korytem potoka pod starým houštím
jdu a slyším jak bzučí den
suchý listy po vodě pouštím
a spolu plujem za podzimem
hladoví brouci
malujou dům
skvrny na slunce
mříže snům
brontosaurus indián
je ten tam
dávno vylez po špičkách
na tobogán
hladoví brouci
stavěj věž
má divný jméno
vem si všechno co chceš
brontosaurus eskymák
to vidí přesně tak
a proto sed si na oblak
brontosaurus indián
je ten tam
skříplo v hodinách
zavřel se krám
byl sám jako v boudě šnek
jako tulák jako zběhlej pes
byl sám až mu jednoho rána
kouzelnej nápěv do hlavy vlez
v noci pak nemoh spát
zpíval si ho snad tisíckrát
nemoh jíst a strachy se chvěl
jen aby ten nápěv nezapomněl
šel dál a tu píseň nes
jako kámen co by pod ním každej kles
šel dál a nekoukal zpátky
až ho obklopoval černej les
smrtelná únava
sedla mu na víčka
usnul a uviděl holku
co měla v ruce slavíčka
leť odsud slavíčku
leť někam na třešně
zpíváš mou kouzelnou písničku
nějak jinak
nějak falešně
že neměl usínat
dneska už to ví
zapomněl kouzelnej nápěv
a ztratil brejle růžový
láska dál na nás kejvá
jak blázni za ní jdem
největší tma však bejvá
jako vždy pod svícnem
slavíčku leť už ven
ať můžu zamknout bránu
nebo tě pošlu k pánu
i s celým nápěvem
máš očarovanou violu
do nejhlubších skrejší
bez pozvání prochází
ladným krokem gejšy
vábí do svý oázy
máš očarovanou violu
kdyby byla čistá
táhla by mě k nebi
jenže zná jen místa
kde se zrada šklebí
máš očarovanou violu
jedovatej úsměv
ten jsem nikdy neměl rád
přesto tón tvý violy
můžu pořád poslouchat
když ji vezmeš do rukou
jsi samá tma a samá lež
to všechno to dřevo
ty vůbec za nic nemůžeš
a i když ji pak položíš
pekla je snad ještě víc
radši zavřu oči
a zkusím si v duchu říct
máš očarovanou violu
jednou v létě na tichým palouku spánek mě kolíbal
jak tak ležím jeden z lesních pavouků do ucha mi povídal
dřív než se nám klubko vymotá
dej mi aspoň minutu svýho života
dej mi aspoň krátkej sen
kterej se ti právě zdál
jednou v létě sed jsem si na louku plnou kytek a včel
strom s korunou podobnou klobouku hned se ke mně nakláněl
dřív než se nám klubko vymotá
dej mi aspoň minutu svýho života
dej mi aspoň kroků pár
abych volnost poznat směl
jednou v létě usnul jsem na louce jako na skále had
šedivej kámen začal tichounce na mě naléhat
dřív než se nám klubko vymotá
dej mi aspoň minutu svýho života
ať se můžu nadechnout
ať poznám žízeň a hlad
jednou v létě na tichým palouku
vzbudil jsem se
vstal
a šel dál
unavená moucha tse-tse
dneska neletí do prácece
volá šéfcece helencece
dneska neštípu
strašně mě bolí palicece
jenže neprošlo to tak lehcece
šéfka chcece znát důvody absencece
tse-tse pomyslí si
co by ne
důvody jsou jasně rodinné
vždyť hmyz je velká komunita
a co nás všude kolem lítá
a já v noci na loucece
za svitu měsícece
zvládla úplně všechny
milencece
mazlivej den teče jak míza
jak do uší stromů šum
a holka tvá rozkvetlá bříza
dech bere snad i andělům
to pro její tělo bílý říkáš si
pro tuhle chvíli
ses na svět narodil
a touha se tajně modlí
ať slunce na nebi prodlí
trochu dýl
mámin smích tátovy oči
měkký laskavý
jen blázni smí do řeky vkročit
a doufat že zastaví
a slova zněj hloupě a suše
když chceš pohladit duše
kterejm jsi tu zbyl
a touha se tajně modlí
ať slunce na nebi prodlí
trochu dýl
malá
planá hruška
tahá den z travnatýho lůžka
a ty
bílá
v šatech břízy
připadáš si na louce jak cizí
cizí ryzí
rozdíl zmizí
v úhlu hmyzích televizí
svět o kterým bříza neví
stojí a padá s jinačími dřevy
malá
planá hruška
tahá den z travnatýho lůžka
a sama tvrdě spí
až budem usínat ve květech pampelišky
až bude v Krkonoších yetti
až dětský kočárky potáhnou bílý myšky
budou mi chybět moudrý věty
mý milovaný Květy
až budem obědvat vesmírnou ambrózii
až budem kakat zlatý nitky
až přijmu jako fakt že na onom světě žiji
budou mi chybět věčný výtky
mý milovaný Jitky
až bude den posetej hvězdami
až vyjde slunce z pivní pěny
budou jak vrtulníky lítat nad námi
všechny ty romantický scény
až budem do krychlí šťouchat v kulečníku
až bude čas ubíhat zpátky
až budou nadávky ze samejch cukrbliků
budou mi chybět věčný hádky
mý milovaný Katky
až bude den posetej hvězdami
až vyjde slunce z pivní pěny
budou jak vrtulníky lítat nad námi
všechny ty romantický scény
až budem v šedý skále hrát fotbal s trilobity
až budou růst nad náma duby
budu si neustále připomínat její city
budou mi chybět scvaklý zuby
mý milovaný Ljuby
strašný řevy
mý se vším spokojený Evy
věčný co je?!
mý milý ochotný Zoe
věčný nářky
mý životní optimistky Mařky
a hlavně vražedný chvaty
mý úchvatný
kulturistky Svaty
koleje od traktoru vlky na bodláčí
v nohách plamen v hlavě louka
vyrostlá ze snů jsi v těsným květináči
a i když za ruku tě držím
každýmu z nás jinej vítr fouká
koleje od traktoru roky zarostlý
ve vysoký trávě piští komár
už nejsme hodný a ještě nejsme zlý
tolik dní na cestě
kdo by nezapomněl
jaký je to doma
tak vostrej vandr
nikdo z nás dvou nečekal
kuřata v džungli
kde není cíl
nechce se dál
koleje od traktoru
každej máme svoji
a v ní svý kaluže a svoje bláto
obejdem další horu co nám v cestě stojí
a jenom hrdost šeptá
ať je to ten druhej
kdo první vzdá to
smrkovej les je gotickej chrám
modlitba stoupá ke korunám
ať ruka lásky co chleba láme
je nad každým slovem
co na rtech máme
v bukovým hájku jak v katedrále
modlitba přijde nenadále
ať na dně křehkejch a rozbitejch nůší
srdce je srdcem
a duše je duší
smrkovej les je gotickej chrám
modlitba stoupá ke korunám
ať ruka lásky co chleba láme
je nad každým slovem
i nad tímhle chrámem