život jako koně v trysku
zdá se bejt cizí a je náš
cesta trní cesta zisku
ale jakejpak zisk máš
život pod rozsvíceným světlem
nádhernej a na chvíli
v očích zažehne ti betlém
betlém pro noční motýly
já nemám větší přání
než někam s tebou jít
já nemám větší přání než tě písní pohladit
já nemám větší přání než bránu otevřít
a dovědět se za ní
jak ty koně zastavit
život jako koně v trysku
zdá se bejt cizí a je náš
vyndáme si z oka třísku
a napijem se na kuráž
vidíme za zrcadlem stroje
na vyrábění krabiček
náš čas už dezertoval z boje
tak zatluč další hřebíček
já nemám větší přání
než někam s tebou jít
já nemám větší přání než tě písní pohladit
já nemám větší přání než bránu otevřít
a dovědět se za ní
jak ty koně zastavit
žádnej malej svět nemůže bejt pro nás dost malej
pokoj dva krát pět rozličný tajemství halej
když jsme v něm
já a ty
problémům dohlídneme sotva na paty
a tak chvíli po nás koukaj
a pak se potichu vzdálej
žádnej malej svět nemůže bejt pro nás dost malej
budu ti nějakou pohádku vyprávět a ty si zatím nalej
když jsme spolu
já a ty
hrobníci zlámaný maj všechny lopaty
a tak dobře vědí
že si brzo fidlátka sbalej
žádnej malej svět nemůže bejt pro nás dost malej
pokoj dva krát pět se změní v prosluněnou álej
když jsme v ní
ty a já
slunce nás do zlatova zahřívá
a pak jen škodolibě kouká
kdy už se naše těla spálej
korunu nedonesu
a přitom ostatní maj byty jako klícky
jsem v pohodě a ty ve věčným presu
máš pravdu lásko
pravdu jako vždycky
za každou sukní se hned točím
a jenom pro cizí mám věty romantický
sejde mi z mysli to co mi sejde z očí
máš pravdu lásko
pravdu jako vždycky
chceš z dejvic na karlův most
tak jedem tramvají do michle
je to tak nejblíž a dost
máš pravdu lásko jako obvykle
jako vždy
všechny tvoje kamarádky už dávno ví to
že vidím jenom sebe a svý krámy elektrický
že až umřeš tak mi to nebude líto
tak to zas ne
tak to přece není lásko
ale jinak máš ve všem naprostou pravdu
jako vždycky
šel jsem ráno ulicí v hlavě kručelo mi hlady
a najednou potkám trojici víl
představily se mi všechny jako pravdy
která z nich je největší prej abych rozsoudil
pravda dvacetiletá rozjasnila tvář
protože všechno bylo zřejmý jako v pravý poledne
komu odsouzení komu svatozář
kdo na nohy vyskočí
a kdo se nezvedne
padesátiletá pravda svoje věděla
žádný slova
ale činy pestrý jako paleta
až se tajil dech co všechno dokázala udělat
co nahoru dát
co pod stůl zametat
pravda stoletá do šátku se halila
takže očím byla skrytá docela
do malýho kalíšku sladký víno nalila
a pak jen mlčela a zase mlčela
stály tam tak jako sochy bez hnutí
a čekaly na ten zvláštní rozsudek
ale kdybych začal zpívat byla by to moje píseň labutí
takže omlouvám se milý víly
se mnou nic nebude
já na to nejsem ten pravej
a kdyby tak prosím vás až příště
ale do tý doby ještě hodně vody uplyne
která z vás je největší to si nejsem ani trochu jistej
a jestli jste upřímný tak vy taky ne
šel jsem ráno ulicí v hlavě kručelo mi hlady
víly šly svou cestou a já byl rád
napadlo mě akorát že je fajn bejt tady
a sluníčko všetečný začalo mě hřát
viva viva viva viva samba
viva viva viva O2
viva viva viva viva samba
for you
výzkumný ústavy hlásí
z metalu se rodí vztek
disko vám odvaří klouby
a jazz leze na mozek
z klasiky vypadaj vlasy
a po folku se chlupatí
výzkumný ústavy hlásí
že už je na čase přestat s tím
viva viva viva viva samba
viva viva viva O2
viva viva viva viva samba
for you
Samuel Sambo řekl:
ve jménu lidstva už dost!
jediná neškodná je tu samba
všechno ostatní je pitomost
viva viva viva viva samba
viva viva viva O2
viva viva viva viva samba
for you
z videa z rádia z desky
z koncertních pódií zní
rakousky uhersky česky
naše samba do bezvědomí
viva viva viva viva samba
viva viva viva O2
viva viva viva viva samba
for you
oh baby
oh darling
samba 4u
jaký líbezný tváře
a oči jiskrný
dlouhý spletený copy
a pohled od srny
tak tohle je má holka
tak to je má milá
tak tohle je má holka
co mi pohár lásky nalila
chodíme spolu lesem
bloudíme u řeky
každej krok je zázrak
my jdem jen tak bezděky
svět stojí na svým místě
žijem co to dá
svět stojí na svým místě
svoboda
najdu tě v zrnku písku
v trávě v oblacích
najdu tě v hlubinách srdce
který touhou krvácí
duše blahem chví se
život je dobrej lov
každá chvíle je píseň
malá píseň beze slov
až půjdu pekelnou jámou
samota zazebe
vykouzlí nový ráno
vzpomínka na tebe
svět stojí na svým místě
milujem co to dá
svět stojí na svým místě
svoboda
dlouho jsi hledal na hrázi zbořený
stopy po vodě po silným koření
někomu pro smích a jinýmu pro pláč
falešnej zpěvák falešnej hráč
hraj
hraj ten song
ten co zní
jako hladoví když se dotknou jídla
hraj
hraj ten song
ten co zní
jako andělé když nám daj svý křídla
před bránou do ráje
moc silný slova
krátkonohá lež
s úsměvem znova
ať jdeš kam jdeš
jedenkrát pro stesk
dvakrát pro zlost
kulhavej vrabec
sípavej drozd
hraj
hraj ten song
ten co zní
jako hladoví když se dotknou jídla
hraj
hraj ten song
ten co zní
jako andělé když nám daj svý křídla
před bránou do ráje
do sebe portrét dovnitř krajina
kohopak tohle vlastně zajímá
ve snu jsi viděl slzy proudem týct
zpívals to lidem co chtěli slyšet víc
hraj
hraj ten song
ten co zní
jako hladoví když se dotknou jídla
hraj
hraj ten song
ten co zní
jako andělé když nám daj svý křídla
před bránou do ráje
já dělám skvělou práci
nosím dřevo do lesa a sovy do Athém
sám už se v tom někdy ztrácím
jak zpívám celej den
zpívám celej den
písně ptákům za voknem
já dělám co mě láká
a proti slunci pouštím fen
v kamnech mám sněhuláka
a zpívám celej den
zpívám celej den
písně ptákům za voknem
když je mi bídně tak se usmívám
jinak ale nezvládámp
přesto jsem klidnej
nejedu v tom sám
je nás celá armáda
já ve větru se kejvám
a když chci domů tak jdu ven
jediný co mě zbejvá
je zpívat celej den
zpívat celej den
písně ptákům za voknem
když je mi bídně tak se usmívám
jinak ale nezvládámp
přesto jsem klidnej
nejedu v tom sám
je nás celá armáda
já v poušti hledám lásku
a po ránu mě budí sen
svůj stín mám na provázku
a zpívám celej den
zpívám celej den
písně ptákům za voknem
z lůna dálky
líná luna shlídla
tajně nám pod kabát
v noci dala křídla
touha pálí
a zbejvá kousek
lítat není těžký
těžší je rozhodnout se
pro skok do prázdna
pro život
nebo pro jinej zázrak
z lůna hloubky
múza vzhlídla
tajně nám do srdcí
zabodla ostrý šídla
touha pálí
a bůh je soudce
stavíme z písku hrad
na větrný louce
kde všechno se mění
žába v lásku
láska v žábu
na prameni
dobrej vkus je luxus nižší třídy
nebo pošahanejch poetů
když zabrousíš do žita
začne věc bejt složitá
a strop ti bude bránit v rozletu
dobrej vkus je luxus nižší třídy
ale žádná velká pastva pro voko
když zabrousíš do žita
prosadí se kvalita
podnikatelský baroko
dobrej vkus je luxus nižší třídy
a tak se léta topím v luxusu
i když spoustu dní mám vodžito
ne a ne zakopnout vo žito
a funguju už jenom v poklusu
dobrej vkus je těžká noční můra
kdo ho má tak tomu nedá spát
rozjedeš se
zavelí
hochu dej si neděli
a přestaň už tu strašnou píseň hrát
palouk postříbřenej od měsíce
s náručí mlhy a drobnýho deště
chvílí utopenou na dně lžíce
chodíme po špičkách aby nikdo nepoznal
že jsme tu ještě
z touhy máme v hlavě babylon
v koláči světa hledáme svůj podíl
ale komu by to vlastně vadilo
kdyby se někdo z nás nenarodil
palouk postříbřenej od měsíce
a orchestrión v půlce doby hrací
do kapsy hlouběji než do sklenice
prahneme po lásce
a světlo před náma se rychle ztrácí
vidíš jenom za záclonou kouře
spoustu očí a spoustu věcí
z tohohle mráčku nebude bouře
smíš se jen proběhnout nějakou novou klecí
palouk postříbřenej od měsíce
a orchestrión v půlce doby hrací
do kapsy hlouběji než do sklenice
chodíme po špičkách
a stopa za náma
se rychle ztrácí
brouček docela malinkej leze po světě
našel ho když obešel vypínač na nástěnný tapetě
kouká na ten zázrak a neví kam jít
pro nás dva je moc malej tenhleten byt
brouček docela malinkej leze po světě
brouček docela malinkej vlez mi na postel
stačí takovej trpajzlík a jeden z něho vyroste
neplatí činži nechce se hnout
asi touží mít taky na krku soud
brouček docela malinkej leze po světě
životu ta komedie prostě z očí kouká
hraju dlouho úspěšně roli mrtvýho brouka
mrtvýho brouka
brouček docela malinkej už mě dlouho nebude štvát
jinak okamžitě zařídím aby hrál stejnou roli
stejnou roli jako já
brouček docela malinkej
lezl po světě
tak dlouho
dlouho jsi na ni čekal
topil se v hustý tmě
po obrazcích na chodníku přešlapoval
a přijdou dvě
úsměv a výsměch
každá ti z jedný strany ruku mačká
hudba plná příslibů
co omámí jako rajskej plyn
a papouškova stará
odrhovačka
čas letí
a drzá nejistota
po tobě skočila jako klíště
čekal jsi jednu
ale ze dvou se ti hlava motá
zvlášť když nevíš
která přijde příště
tak dlouho
dlouho jsi na ni čekal
topil se v hustý tmě
po obrazcích na chodníku přešlapoval
a přijdou dvě
včera jsem byl u známýho kokošky
řek že holky střídá jako ponožky
fusky měl jak od stoletejch povidel
věrnějšího člověka jsem neviděl
soumrak protahuje stíny
a těžký splíny ti naproti jdou
zkoušíš se jim schovat v davu
ale tvou hlavu
už maj voznačenou
budou ti vtíravě
celou noc vyprávět
tisíc a jeden příběh
z bláznova života
hlasy zněj jak nucenej smích
a po obloze lítaj věci
co měly bejt v kleci
až do soudnýho dne uzamčený
stará lampa a křivá zeď
cestu domů znáš nazpaměť
ruka s klíčem se přesto trochu chvěje
to jen džin z láhve rukou sáh
do temnejch míst na mapách
kde se válí plakát doriana graye
k čertu sním
vzpomínky bolavý
do vína do trávy
padaj zvolna jak listí na podzim
na duši nevěříš
tak proč k zemi táhne kříž
dávno zasutejch vin
soumrak mávl svojí hůlkou
život za půlkou
jak babí léto lehce se nes
snad je to jen hloupej pocit
že tam kde jsi procit
je v plným proudu upíří ples
maska a křivej škleb
řeč pustá jako step
plní tvou hlavu tvůj pokoj tvůj svět
na duši nevěříš
tak proč k zemi táhne kříž
dávno zmizelejch let
soumrak jako prázdná studna
schoval ti u dna
jen bahno a mráz
nikdo z bledý říše stínů
na tom nenese vinu
snad možná ty
a nebo spíš ten pozdní čas
slunce nás vytáhlo za rukáv
do němý svobody lesa
svobody od šílenejch tí ví zpráv
co v nás maj nejistotu křesat
slunce nás vytáhlo za rukáv
bez nostalgie a věcně
daleko od všech moudrejch hlav
před kterejma si každej na zadek kecne
okolní svět se v pekle tetelí
dejme mu maximálně sto dní
a nepouštějme ze svejch zřetelí
jak jsou ti naši vládci hodní
slunce nás vytáhlo za rukáv
do němý svobody lesa
daleko od všech moudrejch hlav
co nám chtěj duše mejt
a srdce česat
okolní svět se v pekle tetelí
dejme mu maximálně sto dní
a nepouštějme ze svejch zřetelí
jak jsou ti naši vládci hodní
slunce nás vytáhlo za rukáv
do němý svobody lesa
daleko od našich lidskejch práv
od bulváru a pressa
proč po světě se motat
mít z lásky v hlavě tklivo
já čekám od života
jen vychlazený pivo