jedna se chce smát a druhá chce bejt za hvězdu
třetí chce lásku v hlubinách průjezdu
čtvrtá chce intelekt ale ty chceš něco víc
ale co to vlastně je
nedokážeš říct
tak mám ti dát klíč nebo sladkostí kornout
mám přinýst bič a poslušně se ohnout
mám se hodit do kvádra a nebo spíš bejt rebel
co při lámání konvencí
si zláme spoustu žeber
tak už mi prozraď milá
jakou láskou mám milovat tebe
jedna chce pohladit druhá se nedá
třetí nechce vůbec nic nic leda
že by měla pevně v rukou celý naše hájemství
ale co chceš ty
je sladký tajemství
můžem si spolu hrát na fanty v předsíni
můžem se přitulit něžně jako delfíni
můžem se pomalovat ve stylu zeber
nebo skákat s padákem tak dlouho
až si uděláme bébé
tak už mi prozraď milá
jakou láskou mám milovat tebe
těžký je to s holkou co otevřít se stydí
a člověk by ti dal co na očích ti vidí
jsme jen věčný děti tak si to tak neber
asi jsem spad teda z višně
ale existuje přece šance
že jsem ti spad z nebe
tak už mi prozraď milá
jakou láskou mám milovat tebe
v síti
asi jsme v síti
a ti Petři co nás loví dobře mířenými slovy nejsou svatí
vždyť je platí
aby nám ucpali pusy kusy cukrový vaty ať jsme jako ryby němý
za to nám zaříděj nový širokoúhlý vjemy
než strčej do kádě celou matku Zemi
v síti
nákupní síti
chytrá horákyně co mluví spatra a plynně
řekla kdo nás nejvíc chytí
tomu prej u ní svítí
věčně zelená evergreen
ve tváři úsměv a pod ním led a stín
v síti
v houpací síti
někde nahoře hladina se čeří
velkej bratr před večeří má rád pití
a pro třpytku na niti sehnat k rybímu filé víno bílé
je otázkou nebytí a bytí
v síti
neviditelný síti
poutaný předivem peněz šetříme si na pevnější řetěz
slyším psí vytí
bezduchej guru co zahání myšlenku jak můru na cestu nám svítí
v síti
houpací síti
někde nahoře hladina se čeří
velkej bratr před večeří má rád pití
a pro třpytku na niti sehnat k rybímu filé víno bílé
je otázkou nebytí a bytí
v síti konfidentů
co hrajou loutkový divadlo s půlkou parlamentu
skoro váháš jít za plentu
a pak v momentu
váha se vychýlí o půl centu na stranu toho kdo ti slíbí vyšší rentu
sud střelnýho prachu s vůní nejlepší kořky
internet infernet fernet
život je výjimečně dobrý ale i výjimečně hořký
zkus se někdy vcítit do role ryby v síti
co jako bonus ke štěstí se musí smířit ještě s tím
že není zbytí
už dlouho sedím na židli
koukám na svý dveře dvoukřídlý
na nich do vesmíru brzo odletím
zakroužím nad střechou podniku
Titanik se spoustou lodníků
ale kde vzít čas na slzy dojetí
v hlavě mám strategickej cíl
zůstat vždycky nad věcí
už dlouho sedím na židli
kterou mi tu kdysi nabídli
a každou chvíli poletím
i přes kouzelný formule
celej podnik zůstal na nule
úsměv ve tvářích se změnil v samopal
právě když jsem dopil noční čaj
volali že mi to spočítaj
jenže já už si to dávno spočítal
v hlavě mám strategickej plán
palmy pláže dlouhej flám
už dlouho sedím na židli
kterou mi tu kdysi nabídli
třetí kosmickou je čas letět o dům dál
moje ulice má na jednom konci naději a na druhým kostel
záleží na tom co je právě blíž
moje ulice má na jednom konci naději a na druhým kostel
záleží na tom jak hlavu otočíš
až se tu jednou potkáme
na křídlech vážky co duhově září
všude kolem bude znít
hudba blízkejch tváří
moje ulice má na jednom konci naději a na druhým kostel
záleží na tom jak to pochopíš
až se tu jednou potkáme
bude se žít tak lehce
vidím tě z dálky přijíždět
na dřevěný koloběžce
moje ulice má na jednom konci naději a na druhým kostel
záleží na tom co je právě blíž
záleží na tom
jak to uvidíš
padá žlutý listí vzduchem krouží jako sníh
touha chodí po rtech po očích po dlaních
krásný je stavět s tebou velký vášně chrám
a těžký zůstat sám sebou
když se na tě podívám
padá žlutý listí rok po prvním setkání
láska jako žebrák jde pár kroků za námi
jen těžko hledá slova po kterejch osud zastaví
a nemá kde trumfy schovat když zkrátili jsme rukávy
cherchez la femme
život se na kousky láme
kolik ho ještě máme
cherchez la femme
dezertér běží z vojny
v záloze zůstal jen dvojník
vyhlídl si svůj motýlí plášť
jenom na chvíli očima se ptáš
než do něj vklouzneš a křídly zamáváš
padá žlutý listí čas je spolklá malina
láska z obou srdcí dávno sklouzla do klína
kdo první zbourá stan co drží víc než starej zvyk
kdo první půjde tam
tam odkud je jenom kousek na chodník
cherchez la femme
život se na kousky láme
kolik ho ještě máme
cherchez la femme
dezertér běží z vojny
v záloze zůstal jen dvojník
vyhlídl si svůj motýlí plášť
jenom na chvíli očima se ptáš
než do měj vklouznu
a ty mi zamáváš
doba nás pálí pálí jako jizva
z jedný strany tlak a z druhý strany výzva
abychom se mohli na Asii chytat
neučme děti chodit učme je rovnou lítat
dvacet hodin práce a dvě hodiny spánku
zbytek na úřady a webovou stránku
výroba stoupne a pak ztloustnou naše portmonky
ať si můžem dovolit ze zkumavky potomky
svítá na východě svítá
širokým úsměvem budoucnost nás vítá
ať už bude ráno žlutý nebo bílý
modleme se abychom se ze sna probudili
doba nás pálí pálí jako jizva
z levý strany tlak a z pravý strany výzva
abychom dokázali Asii stačit
musíme svou káru dvakrát rychleji tlačit
a tak budem tlačit až něco vytlačíme
a v rámci recyklace si to potom sníme
a po hutným jídle čas je na rekviem
za nás co jsme zapomněli že žijem
svítá na východě svítá
širokým úsměvem budoucnost nás vítá
ať už budem černý žlutý nebo bílý
modleme se abychom se ze sna probudili
doba nás tíží tíží jako hlína
z jedný strany Amerika z druhý Čína
ten kdo pobral rozum zná i svoje meze
a ví kde má přestat když do zadku leze
svítá
možná už nám svítá
mám cestu dalekou
do města za řekou
i když je kolem hlubokej stín
stejně vím že nezabloudím
jde se tam tunelem
za kterým spí možná novej den
co vlastně skrejvá kdo to ví
nepopsaný listy notový
chvíli seš tady a pak seš tam
myslivec ťuká na okenní rám
že moje slunce je vetchej krám
za růžový báně pod víčky
kupuju sáně a koníčky
a z vysoký stráně ještě jednou vám
zamávám
mám cestu dalekou
do města za řekou
svět je plnej bláznů a další ještě přijdou
ať oháněj se bohatstvím nebo svojí bídou
ať jim slouží yahoo nebo banda vrahů
schovávaj se za bajky o obecným blahu
tady můžeš jenom žasnout
model brouk co kouká z mořský pěny
sirka co držíš zase stihne zhasnout
než najdeš pevnej bod mezi nebem a zemí
svět je plnej bláznů a další jsou ve frontě
chtěj mít všechny duše na diskontním kontě
ať jim k tomu slouží rabat a nebo černej sabat
znaj jen jednu víru
hrabat
tady můžeš jenom žasnout
model brouk co kouká z mořský pěny
sirka co držíš zase stihne zhasnout
než najdeš pevnej bod mezi nebem a zemí
já vůbec nemám zlost
jsem dítě doby a nemiluju změny
koupím od tebe jemom malou upřímnost
za malý místo místo pro ni
mezi nebem a Zemí
v mlze hoří hvězda
kdekdo ji má za tu svou
položí na ni výhru i nezdar
zvlášť když sám je na kolenou
ta hvězda bere půl světa
těm co se na ni upínaj
dotknout se jí je největší meta
něco jako najít ztracenej ráj
celý léta po tmě
nekonečnej hlad
někdo se jí prej dotkne
za život několikrát
daleko máš k míru
s ručičkou na orloji
kde bereš tu víru
že to za to stojí
v mlze hoří svíčka
co blázny táhne vpřed
kapky vosku mění na sklíčka
přes který potom koukaj na svět
celý léta potmě
nekonečnej hlad
někdo se jí prej dotkne
za život několikrát
daleko máš k míru
s ručičkou na orloji
kde bereš tu víru
že to za to stojí
dneska tak jako včera
přes oči barevnej plášť
světlo jde přece i z lucifera
nic nenaděláš
abych plul životem jak úhoř lehce
a přitom zůstal unikát
byl jsem černejm za cynika bílejm za světce
jenže za koho se mám sám začalo mi unikat
abych tě holka konečně dostal
hrál jsem tu roli den co den
a ty místo mě znáš jen tajnýho hosta
kterej když mě nepřivede do hrobu
přivede mě na buben
blízko je vrchol vrchol života
stříbrnej boeing co nemá pilota
až vylítne vejš pak budu bratr všem
zatím jsem jen sám sobě cizincem
abych byl blíž božímu světlu
chtěl jsem neškodit a nezamknout si nebesa
jenže slova co ze mě lítaj maj pod zadkem metlu
boha neoklamu a tak zkouším přelstít sebe sám
pod sebou vrchol vrchol života
po hvězdný chvíli hvězdná nicota
svý bratry vidím už jen dalekohledem
a v nedohlednu zem
kde bych nebyl cizincem
tvůj dům už spí
uvěznil touhu v peřinách
a ani můj stín
nepustí přes svůj práh
tvůj dům už spí
nehybnej jako pes hlídací
jak srdce kamenný
co s nikým čas neztrácí
na černejch myšlenek šňůru
navlíkám svou noční můru
jedinej kdo je teď u vás vzhůru
je tvůj čert
a ten drží mravnostní kúru
tvůj dům už spí
uvěznil touhu v peřinách
a ani můj stín
nepustí přes svůj práh
měl jsem takový přání
měl jsem takovej sen
bejt na dně mořským utopeným zatraceným hluchoněmým korálem
měl jsem takový přání
měl jsem takovej sen
že zapomenu na tu sáru čáru máru divou báru za lesem
řekla mi nech toho začnu se tě bát
řekla mi nech toho dávno bys měl spát
řekla mi nech toho budou se ti akorát
do jednoho smát
měl jsem jabkovej závin
měl jsem višňovej džem
pověsit se na tu šňůru na tu důru noční můru za oknem
měl jsem divokej záchvat
měl jsem divokej splín
vymyslet si jednu máje panimáju řekla já ti rozumím
ale
už toho nech začnu se tě bát
už dej pokoj nech už čerta spát
už toho nech všichni se ti budou akorát
do druhýho do třetího smát
měl jsem zelenej zákal
měl jsem zelenej hlen
počíhat si na tu lízu na tu schízu paralýzu za plotem
měl jsem chycenou mízu
měl jsem plesnivou dřeň
vylezu si na tu lebku na tu depku kleplou pepku za bukem
měl jsem takovej ňákej
měl jsem takovej ten
zapomenu že jsem že jsem
zapomenu že sem že sem
že sem
že tam
měl jsem takový přání
měl jsem takovej sen
že zapomenu na tu sáru čáru máru divou báru
za lesem
tři školy čtyři práce
pak doma na svým dřít
až tohle všechno zvládnem
možná stihnem i žít
nahrát si všechny filmy
ulovit každej hit
až tohle všechno zvládnem
možná stihnem i žít
chaloupka bazén vilka
auta a drahej byt
bude to jenom chvilka
a pak začnem žít
svět letí po sjezdovce
tak jako o závod
a vlci chytaj ovce
co nepřelezly plot
život se nádherně blyští
pak přijde věčnej klid
možná že už v tom příštím
stihnem žít
sešli se vědci z celý planety
kvůli oteplení
moře že stoupá oázy vysychaj
tak tohle pro mě není
bude tu teploučko tak jako v sauně
jistěže ku prospěchu flóře i fauně
pro dnešní život já mám pochopení
a taky ušetříme za topení
ať je tu kouř ať jsou auta
ať teče vodovodem do kuchyně coca cola
ať je tu klaus santa
vánočním dárkům našinec neodolá
sešli se vědci říkali věci
údajně k zamyšlení
z křesla se zvednu vypínám bednu
tohleto pro mě není
sešli se vědci odborníci
říkali člověče stůj
já klima neštuduju ani nejsem ví aj pí
mám jenom názor svůj
ať je tu kouř ať jsou auta
ať teče vodovodem do kuchyně coca cola
ať je tu klaus santa
vánočním dárkům našinec neodolá
k matičce přírodě i když obloukem vracím se buď jak buď
odříkání bolí ale já budu přirozenej vezmu si na co mám chuť
člověka člověkem prej dělá rozum jenže ten je přítěží
pravda a láska kdo tohle vymyslel jenom pudy vítězí
ať je tu kouř ať jsou auta
ať teče vodovodem do kuchyně coca cola
ať je tu klaus santa
volání divočiny živočich neodolá
člověk neodolá
myšlenky mnou procházejí
ovšem jenom pokud jsou
a když někdy ulpět smějí
do hloubky mnou otřesou
otřesou mou vírou v sebe
v budoucnost a celej svět
klidně si to v hlavě přeber
ale chytřejší je nemyslet
myšlenky mnou procházejí
když se krmím kotletou
a když někdy ulpět smějí
dočista mě popletou
opustěj mě tak jak přijdou
bez bolesti beze stop
často mají milej úsměv
dlouhý nohy
dlouhej cop
jak vidím život pokaždý jinak
den co den návrat z novýho kina
jak vidím budoucnost tak jako vědma
co čeká krále a přijde sedma
jaký mám názory pokaždý jiný
ráno chci anarchisty a večer skiny
jakej mám obzor pokaždý jinej
od špičky nosu po Novou Guinej
všechno se mění jak cena za barel
zdraví nás pánové Bedřich a Karel
a kdo se octne pod vládou sektu
dialektiku najde i v dialektu
jaký mám chutě pokaždý jiný
teď miluju tě zejtra ti položím pod nohy miny
jakou mám náladu pokaždý jinou
naději střídám s kocovinou
jak vidím život pokaždý jinak
den co den návrat z jinýho kina
jak vidím sebe shora i zdola
ani se neptejte
skutečnost je proměnlivá
každá
i ta holá
podívej se na zem
u nohou ti leží celej svět
jste si tak podobný
je radost o tom zpívat o tom vyprávět
nejdřív budeš kulatá
a pak se budeš mít co otáčet